č. 126/1948 Zb.
ZÁKON
ze dne 6. května 1948
o znárodnění některých šlechtitelských podniků.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Rozsah znárodnění.
§ 1.
Dnem vyhlášení tohoto zákona se znárodňují zestátněním v rozsahu stanoveném v § 2 podniky pro šlechtění osiva a sadby:
1. Selecty, společnosti pro pěstování osiva a sádí, společnosti s r. o., Praha II, Dlážděná ul. 6;
2. Sativy, hospodářského a výrobního družstva pěstitelů zemáků v Havlíčkově Brodě, zapsaného společenstva s ručením obmezeným;
3. Elity, družstva pro ušlechtilá osiva a sádě, zapsaného společenstva s ručením obmezeným, Brno, Rooseveltova 7;
4. Družstva hospodářských lihovarů, zapsaného společenstva s ručením obmezeným, Praha II, Na Poříčí 28;
5. Centrozeliny, nákupního a prodejního svazu družstev zelinářských, bramborářských, zahradnických a ovocnářských, zapsaného společenstva s ručením obmezeným, Praha II, V Jámě č. 1;
6. země České (bývalá schwarzenberská vrchní hospodářská správa, Postoloprty);
7. země Moravskoslezské (zemský ústav pro zušlechťování rostlin v Přerově, a zemský výzkumný ústav travinářský, Rožnov pod Radhoštěm);
8. biskupských statků Nitra-hrad (šlechtitelská stanice Radošiná);
9. správy některých římsko-katolických statků Aňala při Nových Zámcích;
10. ing. E. Řeháka v Dětenicích (šlechtitelská stanice Dětenice u Jičína);
11. Juliany Sonnenfeldové a Margit Andríkové, Pudmerice, okres Modra (hospodářství „Terrasol“).
§ 2.
(1) Znárodnění podle § 1 se vztahuje na majetek subjektů v něm vyjmenovaných, pokud se ho v den vyhlášení tohoto zákona používá k provádění šlechtění osiva a sadby nebo k uvádění osiva a sadby uznaných odrůd do oběhu, a dále ve stejném rozsahu i na podniky jiných osob, pokud u nich subjektům vyjmenovaným v § 1 náleží více než polovina základního kapitálu, nebo pokud na ně mají rozhodující vliv.
(2) Majetkem podle odstavce 1 jest rozuměti i oprávnění vyplývající z uznání za šlechtitelský podnik (§ 1, odst. 2 zákona ze dne 2. července 1924, č. 165 Sb., o ochraně výroby rostlinné, v zemích České a Moravskoslezské ve znění vládního nařízení ze dne 6. dubna 1939, č. 113 Sb.), zejména právo označovati odrůdu osiva a sadby jménem, nebo označovati ji jako „původní“, „uznané osivo“, „uznaná sáď“ nebo „do rejstříku zapsaná odrůda“, jakož i právo uváděti do oběhu osivo a sadbu uznaných odrůd (§ 3, odst. 2 vládního nařízení ze dne 10. října 1940, č. 69 Sb. z roku 1941, o osivu a sadbě, a §§ 1 a 4 zákona ze dne 17. března 1921, č. 128 Sb., o uznávání původnosti odrůd, uznávání osiva a sádí a zkoušení odrůd kulturních rostlin), dále veškeré zásoby vyšlechtěného nebo dosud šlechtěného osiva a sadby, práva ze smluv o množení uznaných odrůd osiva a sadby, uzavřených s provozovateli množitelských podniků, a jiná dosud neuvedená práva, sloužící výhradně nebo převážně k provádění šlechtění, jakož i věci a práva získané na podkladě oprávnění vyplývajících z uznání za šlechtitelský podnik nebo jeho provozem, jako jsou na př. hotovosti stržené z prodeje povoleného nebo uznaného osiva a sadby, vkladní knížky, pohledávky, směnky, cenné papíry, práva z pachtovních…
