dnes je 29.3.2024

Input:

129/1946 Sb., Zákon o procesních opatřeních v soudních řízeních pro některé nároky z doby nesvobody

č. 129/1946 Zb.
ZÁKON
ze dne 16. května 1946
o procesních opatřeních v soudních řízeních pro některé nároky z doby nesvobody.
Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
ČÁST I.
Soudní řízení, v kterých je stranou republika Československá anebo ústav nebo podnik jí zřízený nebo spravovaný.
§ 1.
(1) V právních rozepřích, v kterých jsou republika Československá anebo ústav nebo podnik jí zřízený nebo spravovaný u soudů řádných, mimořádných nebo rozhodčích žalovány z právních poměrů vzešlých ze smluv nebo z jiných skutečností v době nesvobody (článek II, čl. 1, odst. 2 zákona o obnovení právního pořádku [příloha k zákonu ze dne 19. prosince 1945, č. 12 Sb. z roku 1946] a § 1 vládního nařízení ze dne 27. července 1945, č. 31 Sb., jímž se stanoví konec doby nesvobody pro obor předpisů o obnovení právního pořádku) a kterých žalovaná strana namítá, že není vzhledem ke spornému nároku pro změny nastalé v době nesvobody zavázána, přeruší soud řízení o tomto nároku v každém období řízení a úřední moci.
(2) V exekučních řízeních proti podmětům jmenovaným v odstavci 1 pro nároky tam uvedené odloží soud exekuci, namítá-li povinná strana, že není vzhledem k vymáhanému nároku pro změny nastalé v době nesvobody zavázána.
(3) Zatímní opatření podle exekučního řádu jsou po přerušení řízení (odstavec 1) anebo po odkladu exekuce (odstavec 2) nepřípustná; rovněž nepřípustná jsou po přerušení řízení zajišťovací opatření podle § 223, odst. 1 a §§ 237 a násl. ex. zák. Dříve povolená taková opatření soud na návrh zruší; toto ustanovení se netýká zápovědi podle § 382, č. 5 ex. ř. anebo opatření podle § 237, písm. d) ex. zák.
(4) Proti usnesením podle předcházejících odstavců je přípustný rekurs jen k jedné stolici.
§ 2.
Do lhůt, jejichž uplynutí je spojeno s právní újmou, nelze počítati dobu, po kterou oprávněný nemohl pro opatření podle tohoto zákona uplatňovati svá práva.
§ 3.
V řízení budiž pokračováno, navrhne-li to žalovaná (povinná) strana sama, nebo navrhne-li to žalující (vymáhající) strana, když úpravou otázky převzetí závazku přestane důvod opatření podle § 1.
§ 4.
ustanovení §§ 1 až 3 platí obdobně i pro jiné druhy řízení soudního, v kterém by byly uplatňovány nároky povahy naznačené v § 1 proti podmětům tam jmenovaným.
§ 5.
Dříve než přeruší řízení, provede soud důkazy, které pokládá podle stavu věci za rozhodné, jestliže je obava, že by za přerušení mohl býti průvodní prostředek jinak ztracen nebo jeho užití znesnadněno.
§ 6.
ustanovení §§ 1 až 5 platí obdobně také tenkrát, uplatňuje-li nárok některý z podmětů jmenovaných v § 1 a má-li soud podle stavu věci za to, že otázka přechodu nároku je pro změny uvedené v § 1, odst. 1 pochybná.
ČÁST II.
Soudní řízení, v kterých je stranou jiná veřejnoprávní korporace anebo ústav nebo podnik jí zřízený nebo spravovaný anebo nadace (základiny, fondy).
§ 7.
ustanovení §§ 1 až 6 platí přiměřeně, je-li v soudním řízení stranou jiná veřejnoprávní korporace anebo ústav nebo podnik jí zřízený nebo spravovaný anebo nadace (základiny, fondy) a má-li soud podle stavu věci za to, že otázka