č. 15/1963 Zb.
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 22. ledna 1963
o Smlouvě o přátelství a spolupráci mezi Československou socialistickou republikou a Indonéskou republikou
Dne 29. května 1961 byla v Praze podepsána Smlouva o přátelství mezi Československou socialistickou republikou a Indonéskou republikou.
Se Smlouvou vyslovilo Národní shromáždění souhlas dne 19. září 1961 a president republiky ji ratifikoval dne 11. prosince 1961. Ratifikační listiny byly vyměněny dne 10. ledna 1963 v Djakartě.
Podle svého článku 7 Smlouva nabyla platnosti dne 10. ledna 1963.
České znění smlouvy se vyhlašuje současně.
První náměstek ministra:
dr. Gregor v. r.
SMLOUVA
o přátelství a spolupráci mezi Československou socialistickou republikou a Indonéskou republikou
President Československé socialistické republiky a president Indonéské republiky,
vedeni snahou na základě vzájemného respektování státní svrchovanosti, nevměšování do vnitřních záležitostí, rovnoprávnosti a vzájemných výhod dále rozvíjet a upevňovat přátelské vztahy a spolupráci mezi Československou socialistickou republikou a Indonéskou republikou,
pevně odhodláni přispět ke zmírnění mezinárodního napětí, vytvoření důvěry mezi státy a rozvoji mezinárodní spolupráce,
přesvědčeni o tom, že další upevňování a rozvoj přátelských vztahů a vzájemné spolupráce mezi Československem a Indonésií odpovídá zájmům lidu obou zemí,
přejíce si uskutečňovat ve svých vzájemných vztazích cíle a zásady Organizace spojených národů a rezoluce XIII. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů o opatření k uplatňování a šíření mírových a sousedských vztahů mezi státy,
rozhodli se uzavřít tuto Smlouvu o přátelství a spolupráci:
Článek 1
Obě smluvní strany slavnostně prohlašují, že oba státy se zúčastní všech mezinárodních aktů, jejichž cílem je zajištění světového míru a bezpečnosti, rozvíjení mírové spolupráce a úplná likvidace kolonialismu a imperialismu ve všech jeho projevech a které jsou v souladu s cíli a zásadami Charty Organizace spojených národů.
Článek 2
Obě smluvní strany si budou vyměňovat názory o důležitých mezinárodních otázkách, týkajících se zájmů obou stran.
Článek 3
Smluvní strany se zavazují rozvíjet své vztahy a vzájemnou spolupráci na základě vzájemného respektování svrchovanosti a nevměšování do vnitřních záležitostí, rovnoprávnosti a vzájemných výhod.
Článek 4
Smluvní strany se dohodly řešit všechny spory, jež by mezi nimi mohly vzniknout, výlučně mírovými prostředky a v souladu s ustanoveními Charty Organizace spojených národů.
Článek 5
Smluvní strany jsou přesvědčeny, že vzájemně prospěšná hospodářská spolupráce je pevným základem jejich mírových a přátelských vztahů, a proto se zavazují dále upevňovat tuto spolupráci v zájmu výstavby a rozvoje obou zemí.
Článek 6
Obě smluvní strany se dohodly, že v zájmu co nejširšího poznání kulturního bohatství druhé země a stálého zvyšování technické úrovně svých hospodářství budou dále rozvíjet a podporovat vzájemné styky v oblasti školství, kultury, vědy a techniky a přispívat tak k…
