dnes je 29.3.2024

Input:

223/1949 Sb., Vládní nařízení o hospodářském zabezpečení náboženských společností státem, platné do 19.11.1992

č. 223/1949 Zb.
[zrušené č. 522/1992 Zb.]
VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ
ze dne 18. října 1949
o hospodářském zabezpečení náboženských společností státem.
Vláda republiky Československé nařizuje podle zákona ze dne 14. října 1949, č. 218 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem:
§ 1.
(1) Duchovní, kazatelé, rabíni a pod. (dále jen duchovní) jsou zaměstnanci náboženské společnosti; jejich odbornou způsobilost posuzuje příslušný orgán náboženské společnosti.
(2) Osobní požitky duchovních poskytuje stát, pokud s jeho souhlasem působí v duchovní správě, administrativě náboženské společnosti nebo v ústavech pro výchovu duchovních.
§ 2.
(1) Duchovní působící v duchovní správě jest duchovní, který se souhlasem státu vykonává buď samostatně nebo pomocně duchovní správu v určité náboženské obci (sborovém obvodu a pod.) na místě zřízeném se státním souhlasem.
(2) Duchovní správou se rozumí duchovenská péče o členy náboženské společnosti určité náboženské obce, jakož i výkon náboženských úkonů z ní plynoucích.
(3) Pomocní duchovní mohou býti ustanoveni, vyžadují-li to potřeby duchovenské péče (rozsáhlost náboženské obce, početnost příslušníků náboženské obce, pastorace ve veřejných ústavech, na př. v nemocnicích a pod.).
§ 3.
Duchovní působící v administrativě náboženské společnosti jsou duchovní zaměstnaní se souhlasem státu ve vyšších jejích složkách na místech zřízených se státním souhlasem.
§ 4.
Duchovní působící v ústavech pro výchovu duchovních jsou duchovní působící se souhlasem státu jako učitelé bohosloveckých učilišť a jako činovníci bohosloveckých seminářích na místech zřízených se státním souhlasem.
§ 5.
(1) Za místa zřízená se státním souhlasem se považují ta místa, která Státní úřad pro věci církevní po slyšení příslušného orgánu náboženské společnosti za taková prohlásí.
(2) Zřízení nových míst vyžaduje souhlas Státního úřadu pro věci církevní v dohodě s ministerstvem financí.
§ 6.
Duchovním, kteří jsou činni jinak než je uvedeno v § 1, odst. 2, může Státní úřad pro věci církevní v dohodě s ministerstvem financí po slyšení příslušného orgánu náboženské společnosti přiznati osobní požitky, požádají-li o to písemně.
§ 7.
(1) Na místa zřízená se státním souhlasem mohou býti ustanoveni a osobní požitky podle tohoto nařízení mohou pobírati jen duchovní, kteří jsou českoslovenští státní občané, státně spolehliví, bezúhonní a vyhovují i jinak všeobecným podmínkám pro přijetí do státní služby.
(2) V případech hodných zvláštního zřetele povoluje Státní úřad pro věci církevní výjimku, pokud jde o československé státní občanství, a to na žádost duchovního nebo příslušného orgánu náboženské společnosti aneb z moci úřední.
§ 8.
(1) Osobní požitky duchovních uvedených v § 1, odst. 2 tvoří základní plat, hodnostní přídavek a odměna za vyšší výkon. Vyplácejí se stejně jako služební příjmy státních zaměstnanců.
(2) Hodnostní přídavek může býti přiznán duchovním, kteří zastávají úřad spojený se zvláštní odpovědností. Mimořádné pracovní zatížení duchovního, jeho veřejná činnost, jakož i jeho podíl na budovatelském úsilí pracujícího lidu