č. 52/1948 Zb.
ZÁKON
ze dne 11. března 1948
o mimořádných opatřeních v oboru ochrany vynálezů.
Ústavodárné shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Uplatňování priority.
(1) Prioritní lhůty, které jsou v oboru ochrany vynálezů stanoveny v čl. 4 Pařížské unijní úmluvy na ochranu živnostenského vlastnictví a neuplynuly do 29. září 1938 nebo počaly běžeti po tomto dni, se prodlužují do uplynutí jednoho roku ode dne počátku účinnosti tohoto zákona.
(2) Československý státní příslušník může uplatniti v tuzemsku do uplynutí jednoho roku ode dne počátku účinnosti tohoto zákona nárok na přiznání prioritního práva podle § 54 a) patentního zákona ve znění zákona ze dne 20. prosince 1932, č. 26 Sb. z roku 1933, kterým se mění a doplňují předpisy o ochraně vynálezů, na podkladě své přihlášky podané v cizině.
(3) U patentových přihlášek, podaných v době od 5. května 1945 do jednoho roku ode dne počátku účinnosti tohoto zákona, lze před uplynutím této lhůty uplatniti nárok na přiznání prioritního práva, založeného na přihlášce vzorku u některé obchodní a živnostenské komory podle zákona ze dne 7. prosince 1858, č. 237 ř. z., o ochranných vzorcích, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, byl-li vzorek přihlášen v době ode dne 1. srpna 1940 do dne 4. května 1945 včetně. V žádosti o přiznání priority musí býti uvedeno datum a místo přihlášení vzorku a zároveň s ní jest předložiti příslušný prioritní doklad, vydaný místem přihlášení.
(4) U patentových přihlášek, které byly podány v době ode dne 5. května 1945 do dne počátku účinnosti tohoto zákona a nebyly ještě oznámeny a vyloženy, lze uplatniti nárok na přiznání prioritního práva dodatečně, nejpozději však do jednoho roku ode dne počátku účinnosti tohoto zákona.
(5) Nemůže-li si strana opatřiti prioritní doklad, protože úřad, u něhož byla podána původní přihláška, jej nemůže v důsledku mimořádných poměrů způsobených válkou vystaviti nebo jej odepře vydati, může býti prioritní právo prokázáno i jiným věrohodným způsobem.
§ 2.
Prodloužení lhůt.
Lhůty zákonné nebo úředně stanovené k provedení předepsaných úkonů, ke splnění příslušných formalit, k zaplacení poplatků nebo ke splnění jiných povinností
a) pro zachování práv z patentových přihlášek a z patentů, nabytých ke dni 30. září 1938 nebo po tomto dni, anebo
b) pro získání práv, kterých, kdyby nebylo války, mohlo býti nabyto po dni 29. září 1938 na žádost, podanou přede dnem 30. června 1947, se prodlužují do uplynutí jednoho roku ode dne počátku účinnosti tohoto zákona.
§ 3.
Odklad povinnosti k provádění vynálezu.
(1) Období mezi dnem 29. září 1938 o dnem 30. června 1947 se nezapočítává do tříleté lhůty, stanovené v §§ 21 a 27 patentního zákona.
(2) Ustanovení § 21, odst. 4 a § 27 patentního zákona neplatí do 30. června 1949 na patenty, jež byly v platnosti dne 30. září 1938.
§ 4.
Vliv ustanovení §§ 1 a 2 na práva třetích osob.
(1) Osoby, které počaly bezelstně užívati předmětu patentu, jenž nabyl opět platnosti podle ustanovení § 2, na území Československé republiky v době od zániku patentu do 31. prosince 1946, nebo které v této době učinily opatření, jichž je k…
