č. 139/1947 Zb.
[zrušené č. 40/1964 Zb.]
ZÁKON
ze dne 3. července 1947
o rozdělení pozůstalosti se zemědělskými podniky a o zamezení drobení zemědělské půdy.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Díl I.
Rozdělení pozůstalosti se zemědělskými podniky.
§ 1.
(1)
Při rozdělení pozůstalosti lze děliti zemědělský podnik, jen pokud výměra jednotlivých reálných dílů (souborů) pozemků), které dělením zemědělského podniku vzniknou, nečiní:
a) v oblasti řepařské méně než 5 ha,
b) v oblasti obilnářské méně než 8 ha,
c) v oblasti bramborářské méně než 10 ha,
d) v oblasti pastvinářské a pícninářské méně než 15 ha (nadále jen „nejmenší přípustná výměra“).
(2) Neodpovídá-li bonita převážné části pozemků zemědělského podniku bonitě dotčené výrobní oblasti, nebo leží-li podnik v různých výrobních oblastech, vysloví pozůstalostní soud, vyslechna okresní sdružení příslušného Jednotného svazu zemědělců, že se zemědělský podnik posuzuje podle oblasti, které odpovídá bonita zemědělských pozemků, o něž jde.
(3) Zemědělský podnik je dovoleno děliti pod nejmenší přípustnou výměru k doplnění zemědělských podniků spoludědiců, avšak jen pokud přejimateli, čítajíc i jeho ostatní pozemky, zbudou pak pozemky alespoň v nejmenší přípustné výměře; jinak je dělení zemědělského podniku pod nejmenší přípustnou výměru dovoleno jen z důvodů hodných zvláštního zřetele, zejména jde-li o zahradnictví, vinařství, chmelařství a pod.
(4) Spoluvlastnictví podílů na zemědělském podniku lze při rozdělení pozůstalosti nabýti jen potud, pokud by reálné díly, odpovídající spoluvlastnickým podílům, měly alespoň nejmenší přípustnou výměru.
(5) Náleží-li k pozůstalosti zemědělský podnik, který nepřesahuje nejmenší přípustnou výměru, nebo zemědělský podnik, který by podle dosažitelné dohody nebo vzhledem k počtu dědiců mohl býti rozdělen jen tak, že by došlo ke vzniku souboru pozemků o menší výměře nebo ke vzniku spoluvlastnického podílu, jemuž by odpovídal reálný díl menší výměry, buď rozdělení pozůstalosti provedeno soudem, a to podle předpisů tohoto zákona.
(6) Výrobní oblasti podle odstavce 1 určí vláda nařízením.
§ 2.
(1) Součástmi zemědělského podniku jsou všechny nemovitosti sloužící zemědělským účelům, které náležejí vlastníku podniku a tvoří se zemědělským podnikem, z kterého se na nich pravidelně hospodaří, hospodářskou jednotku.
(2) Součástmi zemědělského podniku jsou též práva spojená s držbou podniku nebo jednotlivých nemovitostí k němu náležejících, zejména radikované živnosti, práva vodní, právo k pastvě nebo právo k braní dříví na pozemcích obecních nebo na jiných cizích nebo společných pozemcích.
(3) Vznikne-li pochybnost o tom, zda jde o zemědělský podnik ve smyslu tohoto zákona, nebo o tom, které nemovitosti nebo která práva je považovati za součást zemědělského podniku, rozhodne pozůstalostní soud, vyslechna okresní sdružení příslušného Jednotného svazu zemědělců.
§ 3.
O tom, co je považovati za příslušenství zemědělského podniku, platí ustanovení občanského práva. K příslušenství náleží tedy i hospodářský…
