dnes je 29.9.2022

Input:

104/1950 Sb., Zákon o financování národních a komunálních podniků

č. 104/1950 Zb.
ZÁKON
ze dne 13. července 1950
o financování národních a komunálních podniků.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Oddíl I .
Úvodní ustanovení.
§ 1.
(1) Aby finančně zajistil společenské poslání národních a komunálních podniků (dále jen „podniky“) v plánovaném hospodářství, svěřuje jim stát do správy prostředky k financování investic a provozu a upravuje financování jejich provozu úvěrem.
(2) Stát svěřuje podnikům prostředky k financování investic a provozu prostřednictvím Fondu znárodněného hospodářství (dále jen „Fond“).
§ 2.
(1) Tento zákon upravuje financování všech národních a komunálních podniků s výjimkou bank - národních podniků a Československé pojišťovny, národního podniku, na něž se vztahuje pouze § 8.
(2) Ministr financí může v dohodě s ministrem-předsedou státního úřadu plánovacího a s ministrem vnitra nařízením stanovit pro komunální podniky odchylky od tohoto zákona.
(3) Vláda může nařízením rozšířit platnost zákona i na jiné podniky, které vykonávají obdobné úkoly jako národní podniky, a stanovit přitom nutné odchylky od ustanovení zákona.
Oddíl II.
Finanční služba Fondu.
§ 3.
(1) U Fondu se soustřeďují prostředky plynoucí z podniků a používá se jich spolu s příděly ze státní pokladny a jinými příjmy Fondu především k financování podniků (finanční služba Fondu).
(2) Předpisy o náhradové službě Fondu zůstávají nedotčeny; její výdaje se hradí z prostředků Fondu.
§ 4.
(1) Finanční základnou podniku je kmenové jmění. Kmenové jmění se dělí na základní fond a obratový fond. Základním fondem podniku je část kmenového jmění odpovídající hodnotě investičního majetku, obratovým fondem je část kmenového jmění ve výši stanovené plánem, určená k financování provozu.
(2) Vláda vydá nařízením podrobnější předpisy o kmenovém jmění. Ministerstvo financí vydá v dohodě se státním úřadem plánovacím a s věcně příslušným ministerstvem směrnice pro stanovení kmenového jmění, které podle potřeby vyhlásí v příslušném úředním listě; pokud nevyplývá výše kmenového jmění z plánu, bude též ve směrnicích stanoveno, v kterých případech a kdo schvaluje návrhy na stanovení kmenového jmění.
(3) Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na bytový fond podniků a na podnikový fond pracujících; pro tyto fondy platí zvláštní předpisy.
§ 5.
(1) Nestačí-li při zřízení podniku hodnota svěřeného majetku po odečtení závazků, které podnik převzal, k vytvoření jeho kmenového jmění ve výši podle § 4, doplní se rozdíl z prostředků Fondu. Přesahuje-li při zřízení podniku hodnota svěřeného majetku po odečtení závazků stanovenou výši kmenového jmění, odvede podnik Fondu částku, o kterou je rozdíl vyšší než kmenové jmění.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně též v případech, kdy se tímto zákonem na Fond zapojují svým hospodařením podniky již zřízené nebo kdy se za trvání podniku podle zvláštních předpisů začleňují nebo z podniku vyjímají majetkové části nebo kdy se na něj přenášejí nebo z něho vyjímají závazky.
§ 6.
(1) Podniky převedou na Fond majetkové části a závazky, které určí věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem financí, a to v bilančních hodnotách.