č. 17/1959 Zb.
[zrušené č. 101/1964 Zb.]
ZÁKON
ze dne 26. března 1959,
kterým se mění a doplňuje zákon o sociálním zabezpečení
Národní shromáždění Republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení, se mění a doplňuje takto:
1. § 10 zní:
„Výše starobního důchodu
(1) Základní výměra starobního důchodu (§ 9 odst. 1) zaměstnance I. pracovní kategorie činí 60 %, zaměstnance II. pracovní kategorie 55 % a zaměstnance III. pracovní kategorie 50 % průměrného ročního výdělku.
(2) Byl-li zaměstnanec I. anebo II. pracovní kategorie zaměstnán do dne vzniku nároku na starobní důchod déle než 20 let a zaměstnanec III. pracovní kategorie déle než 25 let, přičítají se k základní výměře důchodu za každý další rok zaměstnání v I. pracovní kategorii od 21. roku zaměstnání 2 %, v II. pracovní kategorii od 21. roku zaměstnání o 1,5 % a v III. pracovní kategorii od 26. roku zaměstnání 1 % průměrného ročního výdělku; přitom se náhradní doba péče o dítě (§ 6 odst. 2 a č. 2 písm. e)) nezapočítává do doby zaměstnání rozhodné pro výši důchodu.
(3) Jestliže zaměstnanec byl zaměstnán střídavě v různých pracovních kategoriích, včítá se pro zvýšení nároku na důchod podle odstavce 2 do prvých 20 roků (zaměstnanci III. pracovní kategorie do prvých 25 roků) zaměstnání vždy nejprve doba zaměstnání ve III. pracovní kategorii, poté doba zaměstnání ve II. a naposled doba zaměstnání v I. pracovní kategorii.
(4) Starobní důchod zaměstnance staršího 65 let, který byl zaměstnán po dobu kratší než 20 let, avšak aspoň 5 let (§ 9 odst. 2), činí poměrnou část z 50 % průměrného ročního výdělku, která odpovídá poměru doby zaměstnání k době 20 let.“
2. § 11 zní:
„Nároky na starobní důchod po dobu zaměstnání
Zaměstnancům, kteří vykonávají zaměstnání po splnění podmínek pro vznik nároku na starobní důchod, náleží starobní důchod, popřípadě jeho třetina nebo jiná část podle toho, ve které pracovní kategorii jsou zaměstnáni a jakého věku dosáhli. Podrobnou úpravu těchto nároků stanoví vláda, která též určí, jak se těmto zaměstnancům jejich nároky na starobní důchod zvyšují za každý další rok zaměstnání.“
3. § 19 zní:
Nejvyšší a nejnižší výměra starobního a invalidního důchodu
(1) Starobní a invalidní důchod zaměstnance I. pracovní kategorie činí nejvýše 90 %, starobní a invalidní důchod ostatních zaměstnanců nejvýše 85 % průměrného ročního výdělku. Starobní a invalidní důchod spolu s jakýmkoliv důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění, zaopatření), včetně důchodů z penzijního nadlepšení, nesmí však přesahovat u zaměstnance I. pracovní kategorie částku 2200 Kčs, u zaměstnance II. pracovní kategorie částku 1800 Kčs a u zaměstnance III. pracovní kategorie částku 1600 Kčs měsíčně. Vláda může nařízením zvýšit tyto nejvyšší výměry důchodů.
(2) Starobní důchod podle § 9 odst. 1 a invalidní důchod činí nejméně 400 Kčs měsíčně, starobní důchod podle § 9 odst. 2 nejméně 300 Kčs měsíčně. Starobní důchod ani invalidní důchod zaměstnance staršího 20 let nesmí však být vyšší než 90 % průměrného ročního výdělku.“
4. § 30 zní:
„Výchovné k důchodům
(1) Výchovné náleží…
