dnes je 25.9.2022

Input:

197/1950 Sb., Vládní nařízení o placené dovolené na zotavenou některých zaměstnanců ve stavebnictví a v oborech se stavebnictvím souvisejících v roce 1951

č. 197/1950 Zb.
VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ
ze dne 19. prosince 1950
o placené dovolené na zotavenou některých zaměstnanců ve stavebnictví a v oborech se stavebnictvím souvisících v roce 1951
Vláda republiky Československé nařizuje podle § 14 zákona č. 143/1950 Sb., o placené dovolené na zotavenou v roce 1951 (dále jen „zákon“):
§ 1.
(1) Ustanovení tohoto nařízení se vztahují na zaměstnance ve stavebnictví a v oborech se stavebnictvím souvisících , s výjimkou zaměstnanců, na které se vztahuje zákon o soukromých zaměstnancích, učňů a zaměstnanců uvedených v odstavci 4.
(2) Zaměstnanci ve stavebnictví se podle tohoto nařízení rozumějí zaměstnanci v závodech podniků národních, komunálních, družstevních i soukromých, provádějících stavební práce investiční nebo udržovací povahy, a to všechny práce hlavní stavební výroby a z prací pomocné stavební výroby práce malířské, lakýrnické (natěračské), dlaždičské, pokrývačské, asfaltérské, štukatérské, kladečské a obkládačské, teracářské a isolatérské (utěsňovací). Zaměstnanci v oborech se stavebnictvím souvisících se podle tohoto nařízení rozumějí zaměstnanci pracující v lomech, štěrkovnách, pískovnách nebo cihelnách.
(3) Za závody podle odstavce 2 se považují též závodní oddělení, dílny, sklady a ložiště.
(4) Ustanovení tohoto nařízení se nevztahují též na zaměstnance stavebních závodů a závodů se stavebnictvím souvisících, v nichž jsou všichni zaměstnanci zaměstnáni po celý rok.
(5) Vznikne-li pochybnost, zda se toto nařízení vztahuje na zaměstnance některého závodu,, rozhodne příslušný okresní národní výbor po vyjádření příslušného orgánu jednotné odborové organisace.
§ 2.
(1) Zaměstnanci, na které se toto nařízení vztahuje (dále jen „zaměstnanci“), mají vůči svým zaměstnavatelům (dále jen „zaměstnavatelé“) nárok na dovolenou ve výměře stanovené v § 2 zákona po 48 týdnech trvání pracovního poměru ve stavebnictví nebo v některém z oborů se stavebnictvím souvisících.
(2) Po 32 týdnech trvání pracovního poměru může zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci na jeho žádost dvě třetiny dovolené podle odstavce 1.
§ 3.
(1) Doba, která je podle zákona rozhodná pro prodloužení výměry dovolené, se počítá tak, že se za rok trvání pracovního poměru považuje každý kalendářní rok, v němž zaměstnanec byl v pracovním poměru ve stavebnictví nebo v některém z oborů se stavebnictvím souvisících aspoň 26 týdnů. Trval-li pracovní poměr v některých kalendářních letech kratší dobu, sčítají se za tato léta celé týdny, v nichž zaměstnanec byl v pracovním poměru ve stavebnictví nebo v některém z oborů se stavebnictvím souvisících a součet se dělí 26. Výsledek udává počet let rozhodných pro výměru dovolené. K počtu týdnů, o které součet všech týdnů přesahuje číslo dělitelné 26 se nepřihlíží. Doba trvání pracovních poměrů v jiném oboru nebo jiné skupině povolání, pokud je podle zákona započitatelná do doby rozhodné pro prodloužení dovolené, počítá se svou skutečnou délkou.
(2) Pokud délka dovolené závisí na zaměstnancově věku, nebo na trvání jeho pracovního poměru, rozhodne stav ke dni 1. ledna