dnes je 27.9.2022

Input:

219/1949 Sb., Vládní nařízení o hospodářském zabezpečení církve římskokatolické státem, platné do 19.11.1992

č. 219/1949 Zb.
[zrušené č. 522/1992 Zb.]
VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ
ze dne 18. října 1949
o hospodářském zabezpečení církve římskokatolické státem.
Vláda republiky Československé nařizuje podle zákona ze dne 14. října 1949, č. 218 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem:
§ 1.
(1) Duchovní jsou zaměstnanci církve.
(2) Osobní požitky duchovních poskytuje stát, pokud s jeho souhlasem působí v duchovní správě, církevní administrativě nebo v ústavech pro výchovu duchovních.
§ 2.
(1) Duchovní působící v duchovní správě jest světský nebo řeholní duchovní, který se souhlasem státu vykonává buď samostatně nebo pomocně duchovní správu v určitém farním obvodu na místě zřízeném se státním souhlasem.
(2) Duchovní správou se rozumí duchovenská péče o katolíky určitého farního obvodu, jakož i výkon církevních úkonů z ní plynoucích.
(3) Pomocní duchovní mohou být ustanoveni, vyžadují-li to potřeby duchovenské péče (rozsáhlost farního obvodu, početnost farníků, pastorace ve veřejných ústavech, na př. v nemocnicích a pod.).
§ 3.
Duchovní působící v církevní administrativě jsou duchovní zaměstnanci se souhlasem státu v konsistořích a členové kapitul na místech zřízených se státním souhlasem.
§ 4.
Duchovní působící v ústavech pro výchovu duchovních jsou duchovní působící se souhlasem státu jako učitelé bohosloveckých učilišť a jako činovníci v kněžských seminářích na místech zřízených se státním souhlasem.
§ 5.
(1) Za místa zřízená se státním souhlasem se považují ta místa, která Státní úřad pro věci církevní po slyšení příslušného církevního orgánu za taková prohlásí.
(2) Zřízení nových míst vyžaduje souhlas Státního úřadu pro věci církevní v dohodě s ministerstvem financí.
§ 6.
Duchovním, kteří jsou činni jinak než je uvedeno v § 1, odst. 2, může Státní úřad pro věci církevní v dohodě s ministerstvem financí po slyšení příslušného církevního orgánu přiznati osobní požitky, požádají-li o to písemně.
§ 7.
(1) Na místa zřízená se státním souhlasem mohou být ustanoveni a osobní požitky podle tohoto nařízení mohou pobírati jen duchovní, kteří jsou českoslovenští státní občané, státně spolehliví, bezúhonní a vyhovují i jinak všeobecným podmínkám pro přijetí do státní služby.
(2) V případech hodných zvláštního zřetele povoluje Státní úřad pro věci církevní výjimku, pokud jde o československé státní občanství, a to na žádost duchovního nebo příslušného církevního orgánu aneb z moci úřední.
§ 8.
(1) Osobní požitky duchovních uvedených v § 1, odst. 2 tvoří základní plat, hodnostní přídavek a odměna za vyšší výkon. Vyplácejí se stejně jako služební příjmy státních zaměstnanců.
(2) Duchovním, kteří zastávají úřad spojený se zvláštní odpovědností, může být přiznán hodnostní přídavek. Mimořádné pracovní zatížení duchovního, jeho veřejná činnost, jakož i jeho podíl na budovatelském úsilí pracujícího lidu mohou být zhodnoceny odměnou za vyšší výkon.
§ 9.
(1) Základní plat činí 36 000,- Kčs ročně a zvyšuje se po každých třech letech započitatelné služební doby o 3600,- Kčs ročně, nejvýše však celkem dvanáctkrát.
(2) Započitatelnou služební dobou se