dnes je 25.9.2022

Input:

221/1949 Sb., Vládní nařízení o hospodářském zabezpečení evangelických církví státem, platné do 19.11.1992

č. 221/1949 Zb.
[zrušené č. 522/1992 Zb.]
VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ
ze dne 18. října 1949
o hospodářském zabezpečení evangelických církví státem.
Vláda republiky Československé nařizuje podle zákona ze dne 14. října 1949, č. 218 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem:
§ 1.
(1) Duchovní, diakoni a leviti (dále jen duchovní) jsou zaměstnanci církve; jejich odbornou způsobilost posuzuje příslušný církevní orgán.
(2) Osobní požitky duchovních poskytuje stát, pokud s jeho souhlasem působí v duchovní správě, církevní administrativě nebo v ústavech pro výchovu duchovních.
§ 2.
(1) Duchovní působící v duchovní správě jest duchovní, který se souhlasem státu vykonává buď samostatně nebo pomocně duchovní správu v určité náboženské obci na místě zřízeném se státním souhlasem.
(2) Duchovní správou se rozumí duchovenská péče o evangelíky určitého sborového obvodu, jakož i výkon církevních úkonů z ní plynoucích.
(3) Pomocní duchovní mohou býti ustanoveni, vyžadují-li to potřeby duchovenské péče (rozsáhlost sborového obvodu, početnost příslušníků sboru, pastorace ve veřejných ústavech, na př. v nemocnicích a pod.).
§ 3.
Duchovní působící v církevní administrativě jsou duchovní zaměstnaní se souhlasem státu v seniorátech, distriktech a v církevních ústředích na místech zřízených se státním souhlasem.
§ 4.
Duchovní působící v ústavech pro výchovu duchovních jsou duchovní působící se souhlasem státu jako učitelé bohosloveckých učilišť a jako činovníci bohosloveckých seminářů na místech zřízených se státním souhlasem.
§ 5.
(1) Za místa zřízená se státním souhlasem se považují ta místa, která Státní úřad pro věci církevní po slyšení příslušného církevního orgánu za taková prohlásí.
(2) Zřízení nových míst vyžaduje souhlasu Státního úřadu pro věci církevní v dohodě s ministerstvem financí.
§ 6.
Duchovním, kteří jsou činní jinak než je uvedeno v § 1, odst. 2, může Státní úřad pro věci církevní v dohodě s ministerstvem financí přiznati osobní požitky, požádají-li o to písemně.
§ 7.
(1) Na místa zřízená se státním souhlasem mohou býti ustanoveni a osobní požitky podle tohoto nařízení mohou pobírati jen duchovní, kteří jsou českoslovenští státní občané, státně spolehliví, bezúhonní a vyhovují i jinak všeobecným podmínkám pro přijetí do státní služby.
(2) V případech hodných zvláštního zřetele povoluje Státní úřad pro věci církevní výjimku, pokud jde o československé státní občanství, a to na žádost duchovního nebo příslušného církevního orgánu aneb z moci úřední.
§ 8.
(1) Osobní požitky duchovních uvedených v § 1, odst. 2 tvoří základní plat, hodnostní přídavek a odměna za vyšší výkon. Vyplácejí se stejně jako služební příjmy státních zaměstnanců.
(2) Hodnostní přídavek může býti přiznán duchovním, kteří zastávají úřad spojený se zvláštní odpovědností. Mimořádné pracovní zatížení duchovního, jeho veřejná činnost, jakož i jeho podíl na budovatelském úsilí pracujícího lidu mohou býti zhodnoceny odměnou za vyšší výkon.
§ 9.
(1) Základní plat činí 36 000,- Kčs ročně a zvyšuje se po každých třech letech započitatelné služební doby o Kčs 3600,-