dnes je 30.9.2022

Input:

237/1948 Sb., Zákon, jímž se stanoví podmínky, za kterých lze udělit některým osobám oprávnění k vykonávání zubní techniky

č. 237/1948 Zb.
ZÁKON
ze dne 7. října 1948,
jímž se stanoví podmínky, za kterých lze některým osobám uděliti oprávnění k vykonávání zubní techniky.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Osobám nastoupivším po skončení povinné školní docházky do učení živnosti zubotechnické po 6. květnu 1920 do 28. července 1934 lze uděliti podle § 7 oprávnění k samostatnému vykonávání zubní techniky v rozsahu § 4 zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 303 Sb., o zubním lékařství a zubní technice, ve znění zákona ze dne 11. července 1934, č. 171 Sb., s výjimkou oprávnění rovnati zuby a chrup (orthodontie), jestliže
a) jsou u nich splněny všeobecné podmínky pro nabytí koncesované živnosti stanovené živnostenským řádem (zákonem) ve znění předpisů jej měnících a doplňujících,
b) jsou státně spolehlivé,
c) vyučily se živnosti zubní techniky učební době, která trvala nejméně 3 roky, u odborného zubního lékaře nebo u praktického lékaře, který vykonával zubní praxi, nebo u dentisty (zkoušeného zubního technika), ve státním ústavu pro zubní lékařství, na zubních klinikách nebo v zubním ambulatoriu nositele veřejnoprávního sociálního pojištění, ve vojenských nemocnicích nebo vojenských zubních ambulatoriích,
d) byly po vyučení činny nejméně po 9 let v oboru zubní techniky u osob, v ústavech, na klinikách nebo v ambulatoriích uvedených pod písm. c) nebo ve vlastnosti národního správce nebo náměstka podle § 55 živnostenského řádu (§ 71 živnostenského zákona), z toho nejméně 3 roky jako pomocné síly laboratorní u odborného zubního lékaře nebo u praktického lékaře, který vykonával zubní praxi; do doby této činnosti se započítává též doba obdobné činnosti osobám, na něž se vztahuje zákon ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a některých jiných účastnících národního boje za osvobození, konané v době stanovené v § 15 uvedeného zákona, a
e) prokáží zkouškou vykonanou podle tohoto zákona potřebné znalosti a zručnosti v oboru zubní techniky.
§ 2.
Osobám, u nichž jsou jinak splněny podmínky stanovené v § 1, písm. a) až e), které však nebyly činny po 3 roky jako pomocné laboratorní síly u odborného zubního lékaře nebo u praktického lékaře, jenž vykonával zubní praxi [§ 1, písm. d)], lze uděliti podle § 7 povolení k zaměstnání ve veřejné správě zdravotní, v zubních ambulatoriích Ústřední národní pojišťovny nebo ve vojenských zubních ambulatoriích.
§ 3.
(1) Pro vykonávání zkoušek podle § 1, písm. e) zřídí ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem školství, věd a umění při universitách zubních klinikách v Praze a v Bratislavě, jakož i při státním ústavu pro zubní lékařství v Praze potřebný počet zkušebních komisí, jejichž členy jmenuje ministr zdravotnictví.
(2) Každá komise se skládá ze zástupce ministerstva zdravotnictví jako předsedy, ze tří zkušebních komisařů vybraných v dohodě s ministerstvem školství, věd a umění z učitelů a asistentů lékařských fakult, nebo vybraných z učitelů a asistentů státního ústavu pro zubní lékařství a jednoho přísedícího z řad žadatelů