č. 24/1951 Zb.
[zrušené č. 20/1966 Zb.]
VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ
ze dne 13. února 1951
o lékařích.
Vláda republiky Československé nařizuje podle § 4 odst. 1 zákona č. 170/1950 Sb., o zdravotnických povoláních:
§ 1.
Úkolem lékaře je poskytovat svědomitě účelnou a hodnotnou zdravotní péči se zvláštním zaměřením na péči ochrannou, dbát o soustavné zvyšování zdravotní úrovně a zdravotního uvědomění lidu, přispívat ke zlepšení práce ostatních zdravotnických pracovníků a odborně řídit jejich činnost; tento úkol plní především odbornou prací ve výkonných zařízeních veřejné zdravotní péče nebo účastí na jejím organisování, řízení a kontrole.
§ 2.
Lékařské povolání může vykonávat československý občan, který je bezúhonný, tělesně a duševně způsobilý a podrobil se s úspěchem závěrečným zkouškám na lékařské fakultě v republice Československé a složil lékařský slib.
§ 3.
Ministerstvo zdravotnictví může povolit výkon lékařského povolání cizinci nebo tomu, kdo nabyl odborné způsobilosti na vysoké škole v cizině, jsou-li podle svého vzdělání a praktické činnosti způsobilí k výkonu tohoto povolání. Ministerstvo zdravotnictví může toto povolení vázat na úspěšný výkon zkoušky.
§ 4.
Aby lékaři mohli dobře plnit úkoly jim uložené, zejména, aby se zajistilo, že úroveň jejich odborné práce bude odpovídat současnému stavu vědy, účastni se školení a výcviku, po případě výcviku potřebného pro získání zvláštní způsobilosti v určitém oboru. Na úspěšný výsledek tohoto školení nebo výcviku lze vázat další výkon lékařského povolání vůbec nebo v určitém oboru. Školení a výcvik lékařů řídí ministerstvo zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.
§ 5.
(1) Ministerstvo zdravotnictví řídí rozmisťování lékařů podle jednotného hospodářského plánu tak, aby byla zajištěna především zdravotní péče v rámci národního pojištění, zvláště pak zdravotní péče o pracující na závodech.
(2) Působiště lékařů určují krajské národní výbory podle směrnic ministerstva zdravotnictví; jde-li o přemístění lékaře na působiště v jiném kraji nebo vyžaduje-li toho jiný důležitý obecný zdravotní zájem, určuje působiště ministerstvo zdravotnictví.
§ 6.
Krajský národní výbor, po případě ministerstvo zdravotnictví uloží lékaři při určení působiště nebo kdykoli později určitý pracovní závazek v oboru veřejné zdravotní péče, a vyžaduje-li toho důležitý obecný zdravotní zájem, též zvláštní úkoly na dobu mimořádné potřeby.
§ 7.
Krajský národní výbor zakáže výkon povolání lékaři, který nesplňuje podmínky výkonu svého povolání. Stejné opatření může učinit krajský národní výbor u lékaře, který neplatí povinnosti uložené mu zákonem o zdravotnických povoláních nebo předpisy vydanými podle něho.
§ 8.
O náhradách za výdaje, které vzniknou lékaři převzetím a plněním povinností uložených mu podle zákona o zdravotnických povoláních a předpisů vydaných podle něho, platí předpisy o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, po případě předpisy o náhradách výdajů účastníkům školení.
§ 9.
Ustanovení §§ 5 až 8 se nevztahují na lékaře branné moci. Pro lékaře Sboru národní bezpečnosti a Sboru vězeňské stráže platí tato ustanovení, jen pokud jde o výkon jejich povolání…
