dnes je 30.9.2022

Input:

261/1948 Sb., Vyhláška o Úmluvě mezi republikou Československou a republikou Polskou o sociálním pojištění

č. 261/1948 Zb.
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 15. listopadu 1948
o Úmluvě mezi republikou Československou a republikou Polskou o sociálním pojištění.
Mezi republikou Československou a republikou Polskou byla ve Varšavě dne 5. dubna 1948 sjednána Úmluva o sociálním pojištění se Závěrečným protokolem.
Tato Úmluva a Závěrečný protokol byly schváleny vládou v její schůzi konané dne 13. dubna 1948 a dne 28. července 1948 byly ratifikovány presidentem republiky.
Výměna ratifikačních listin byla provedena v Praze dne 15. září 1948.
Úmluva se Závěrečným protokolem nabyla podle svého čl. 24. účinnosti prvním dnem měsíce, jenž následoval po výměně ratifikačních listin, t. j. dne 1. října 1948.
Text této Úmluvy a Závěrečného protokolu se vyhlašuje v příloze ke Sbírce zákonů.
 
Dr. Clementis v. r.
 
Příloha k vyhlášce č. 261/1948 Sb.
Příloha k vyhlášce ministra zahraničních věcí
ze dne 15. listopadu 1948, č. 261 Sb., o Úmluvě mezi republikou Československou a republikou Polskou o sociálním pojištění.
ÚMLUVA
mezi republikou Československou a republikou Polskou o sociálním pojištění.
JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ
JMÉNEM
REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ
A
REPUBLIKY POLSKÉ
BYLA SJEDNÁNA
TATO ÚMLUVA SE ZÁVĚREČNÝM PROTOKOLEM:
Úmluva
mezi republikou Československou a republikou
Polskou o sociálním pojištění.
President republiky Československé s jedné strany a president republiky Polské se strany druhé, vedeni přáním upraviti vzájemný styk v oboru sociálního pojištění v duchu smlouvy o přátelství a vzájemné pomoci mezi republikou Československou a republikou Polskou, rozhodli se uzavříti k tomu cíli úmluvu a jmenovali k tomu své zmocněnce, kteří, vyměnivše si své plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě, dohodli se na těchto ustanoveních:
A. Ustanovení všeobecná.
Článek 1.
(1) Oběma státy dosud zachovávaná zásada stejného nakládání s příslušníky druhého státu jako s vlastními státními příslušníky, pokud jde o právo na sociální pojištění, se touto smlouvou potvrzuje a bude nadále zachovávána ve všech odvětvích sociálního pojištění, která tu již jsou, jakož i v odvětvích, která budou teprve zřízena v jednom nebo ve druhém státě. Tato zásada platí zejména i pro pojištění (zaopatření) pro případ nezaměstnanosti.
(2) Při provádění všech odvětví sociálního pojištění se použije - s výhradou ustanovení odst. 3 až 6 - právních předpisů státu, na jehož území se vykonává zaměstnání rozhodné pro pojištění.
(3) Na pojištění zaměstnanců diplomatických a konsulárních zastupitelstev a jiných úřadů veřejné správy (úřadů celních, pasových atd.) jednoho státu, které mají své sídlo v druhém státě, se použije právních předpisů vysílajícího státu, jsou-li tito zaměstnanci příslušníky tohoto státu. Totéž platí pro pojištění osob, zaměstnaných u úředníků jmenovaných úřadů. Vyžádá-li si to však zaměstnavatel, platí pro nemocenské pojištění (pojištění v nemoci a v mateřství), případně pro jiná odvětví sociálního pojištění, právní předpisy státu přijímajícího.
(4) Na pojištění:
a) zaměstnanců vyslaných podnikem (zaměstnavatelem), jenž má sídlo (bydliště) v jednom státě, k