dnes je 21.4.2024

Input:

30/1957 Sb., Nařízení, kterým se provádí zákon o notářských poplatcích, platné do 31.3.1964

č. 30/1957 Zb.
[zrušené č. 24/1964 Zb.]
NAŘÍZENÍ
ministra financí
ze dne 20. června 1957,
kterým se provádí zákon o notářských poplatcích.
Ministr financí nařizuje v dohodě s ministrem spravedlnosti podle § 27 zákona č. 26/1957 Sb., o notářských poplatcích (dále jen „zákon“):
ČÁST PRVNÍ
Oddíl první
Notářský poplatek z dědictví
K § 2 zákona
Z čeho se poplatek platí
(1) Poplatek z dědictví se platí ze všech majetkových předmětů a práv (dále jen „majetek“), které smrtí zůstavitele přešly na dědice, odkazovníky nebo jiné osoby. Také jiný majetek, který nebyl projednán jako dědictví, podléhá poplatku, jestliže ho někdo nabyl následkem smrti; zejména jsou to pojistná plnění z pojištění osob, pokud nejsou od poplatku osvobozena, a dary na případ smrti poskytnuté z ciziny.
(2) Právo požívání a právo užívání k vlastní potřebě a práva na opětující se plnění (na př. výměnek, renta a pod.) jsou předmětem poplatku beze zřetele k tomu, že se jejich hodnoty neodpočítávají z majetku, který dočasně zatěžují.
(3) Poplatek z dědictví se rovněž platí z majetku, který zůstavitel převedl v období tří měsíců před svou smrtí, jestliže by jinak podléhal poplatku z darování.
(4) Z nemovitého majetku, který je v tuzemsku, platí se poplatek beze zřetele na státní občanství nebo bydliště zůstavitele. Z nemovitého majetku, který je v cizině, poplatek se neplatí.
(5) Byl-li zůstavitel v době své smrti československým státním občanem, platí se poplatek z veškerého jeho movitého majetku, i když majetek je v cizině. Dědická dávka, která se musí prokazatelně platit jinému státu z majetku, který je v cizině, je odpočitatelným závazkem.
(6) Nebyl-li zůstavitel v době své smrti československým státním občanem, podléhá poplatku jeho movitý majetek, který je v tuzemsku. Dědická dávka z tohoto majetku, která se musí prokazatelně platit ve státě, jehož občanem byl zůstavitel, je odpočitatelným závazkem.
(7) Za majetek movitý, který je v tuzemsku, se považují zejména pohledávky zajištěné na tuzemských nemovitostech, tuzemské patenty a jiná tuzemská práva, na př. chráněné vzory, chráněné známky, autorská práva a podobně. Pro posouzení, jde-li o tuzemský majetek, je u peněz a cenných papírů směrodatné místo, kde byly dány do úschovy, u pohledávek nezajištěných na tuzemských nemovitostech je rozhodující bydliště dlužníkovo.
(8) Ustanovení odstavců 4 až 7 platí, pokud mezinárodní smlouva nestanoví jinak.
(9) Došlo-li k dohodě o rozdělení dědictví, na kterou se vztahuje ustanovení § 2 odst. 3 zákona, má se pro účely poplatku za to, že majetkové předměty a práva, kterých účastník dohodou nabyl, přešly naň smrtí zůstavitele.
(10) Byla-li v dohodě o rozdělení dědictví ujednána podmínka odkládací nebo rozvazovací anebo lhůta počáteční nebo konečná, platí se poplatek, jako by podmínka nebo lhůta ujednány nebyly; dojde-li při splnění podmínky nebo po uplynutí lhůty k dalšímu převodu majetku, platí se z něho samostatný poplatek.
Věcné osvobození od poplatku
(11) Od poplatku z dědictví jsou osvobozeny
a) dědictví záležející jen v movitém majetku, jehož cena beze srážky závazků nepřevyšuje 500 Kčs,
b) majetek