dnes je 21.4.2024

Input:

36/1967 Sb., Zákon o znalcích a tlumočnících, ve znění účinném k 1.1.1992

č. 36/1967 Zb.
[zrušené č. 382/2004 Z.z.]
ZÁKON
ze dne 6. dubna 1967
o znalcích a tlumočnících
V znení:
Predpis č.
K dátumu
Poznámka
519/1991 Sb.
(k 1.1.1992)
nepřímo, kompetence
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Oddíl první
Účel a rozsah úpravy
§ 1
(1) Účelem zákona je zajištění řádného výkonu znalecké a tlumočnické činnosti v řízení před státními orgány a orgány, na které přešly úkoly státních orgánů (dále jen „státní orgány“), jakož i znalecké a tlumočnické činnosti prováděné v souvislosti s právními úkony občanů nebo organizací.
(2) Zákon se nevztahuje na podávání posudků, které je upraveno jinými předpisy, a na podávání posudků a provádění tlumočnických úkonů, které neslouží potřebám řízení před státními orgány ani nejsou v souvislosti s právními úkony občanů a organizací; zejména se nevztahuje na expertizní činnost souvisící s plněním výrobních úkolů organizací a na tlumočnickou činnost v rámci mezinárodního styku a cestovního ruchu.
§ 2
(1) Znaleckou a tlumočnickou činnost vykonávají znalci a tlumočníci zapsaní do seznamu znalců a tlumočníků; znaleckou činnost vykonávají také ústavy (§ 21).
(2) Osoby nezapsané do seznamu znalců a tlumočníků mohou být v řízení před státními orgány ustanoveny znalci nebo tlumočníky jen výjimečně za podmínek stanovených v § 24.
Oddíl druhý
Znalci a tlumočníci zapsaní do seznamu
Jmenování znalců a tlumočníků
§ 3
(1) Znalce (tlumočníky) jmenuje pro jednotlivé obory (jazyky) ministr spravedlnosti nebo předseda krajského soudu v rozsahu, v němž je ministrem spravedlnosti k tomu pověřen.
(2) Tlumočníkům pro jazyky jsou na roveň postaveni tlumočníci pro styk s osobami hluchoněmými.
§ 4
(1) Jmenovat znalcem (tlumočníkem) lze toho, kdo:
a) je československým státním občanem,
b) má potřebné znalosti a zkušenosti z oboru (jazyka), v němž má jako znalec (tlumočník) působit, především toho, kdo absolvoval speciální výuku pro znaleckou (tlumočnickou) činnost, jde-li o jmenování pro obor (jazyk), v němž je taková výuka zavedena,
c) má takové osobní vlastnosti, které dávají předpoklad pro to, že znaleckou (tlumočnickou) činnost může řádně vykonávat,
d) se jmenováním souhlasí.
(2) V odůvodněných případech může ministr spravedlnosti prominout podmínku československého státního občanství.
§ 5
(1) Ke jmenování znalcem (tlumočníkem) dojde na základě výběru mezi osobami, které splňují podmínky pro jmenování.
(2) Návrhy na jmenování znalce (tlumočníka) mohou podat státní orgány, vědecké instituce, vysoké školy, dále organizace, u nichž pracují osoby přicházející v úvahu, jakož i příslušné orgány společenských organizací, jestliže to vyplývá z úkolů těchto organizací. Znalcem (tlumočníkem) může být jmenován též ten, kdo sám o jmenování požádá.
(3) Orgány a organizace uvedené v odstavci 2, jakož i sbory pro znalecké otázky (§ 16) se na žádost ministra spravedlnosti, popřípadě předsedy krajského soudu vyjadřují, zda navrhovaný znalec (tlumočník) splňuje podmínky pro jmenování.
§ 6
(1) Znalec (tlumočník) je povinen složit slib do rukou toho, kdo jej jmenoval.
(2) Slib zní: „Slibuji, že při své znalecké (tlumočnické) činnosti budu přesně dodržovat právní předpisy, že znaleckou (tlumočnickou)