č. 44/1952 Zb.
[zrušené č. 20/1966 Zb.]
VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ
ze dne 26. srpna 1952
o lékárnících.
Vláda republiky Československé nařizuje podle § 4 odst. 1 zákona č. 170/1950 Sb., o zdravotnických povoláních:
§ 1.
Úkolem lékárníka je svědomitě vykonávat na podkladě farmaceutického vzdělání odbornou činnost zejména při výzkumu, výrobě, přípravě, výdeji a kontrole léčiv, a tak zajišťovat zásobování obyvatelstva léčivy.
§ 2.
Povolání lékárníka může vykonávat československý občan, který je bezúhonný, tělesně a duševně způsobilý k výkonu tohoto povolání a
a) úspěšně vykonal závěrečné zkoušky stanovené zkušebními řády pro studium farmacie a složil předepsaný slib nebo
b) koná jako farmaceut po vykonané tyrocinální zkoušce v den počátku účinnost tohoto nařízení nejméně po dobu sedmi roků odbornou činnost v lékárně.
§ 3.
Ministerstvo zdravotnictví může povolit výkon povolání lékárníka cizinci nebo tomu, kdo nabyl odborné způsobilosti v cizině, jsou-li podle svého vzdělání a praktické činnosti způsobilí k výkonu tohoto povolání. Ministerstvo zdravotnictví může toto povolení vázat na úspěšný výkon zkoušky.
§ 4.
Aby lékárníci mohli dobře plnit své úkoly, zejména aby se zajistilo stálé zvyšování úrovně jejich odborné práce, účastní se dalšího školení; na úspěšný výsledek tohoto školení lze vázat další výkon povolání lékárníka. Školení lékárníků řídí ministerstvo zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady.
§ 5.
(1) Ministerstvo zdravotnictví řídí rozmisťování lékárníků podle státního národohospodářského plánu tak, aby byla zajištěna především zdravotní péče o pracující na závodech.
(2) Působiště lékárníků určují a mění podle směrnic ministerstva zdravotnictví krajské národní výbory v úzké součinnosti se zúčastněnými národními podniky a zařízeními státní správy a s jednotnou odborovou organisací. Jde-li o přemístění lékárníka na působiště v jiném kraji - s výjimkou případů, kdy toto přemístění bylo zúčastněnými krajskými národními výbory dohodnuto - nebo vyžaduje-li toho důležitý obecný zdravotní zájem, určuje jeho působiště ministerstvo zdravotnictví po slyšení zúčastněných krajských národních výborů.
§ 6.
Krajský národní výbor, po případě ministerstvo zdravotnictví mohou uložit lékárníku při určení působiště nebo kdykoli později určitý pracovní závazek v oboru státní zdravotní péče, a vyžaduje-li toho důležitý obecný zdravotní zájem, též zvláštní úkoly na dobu mimořádné potřeby.
§ 7.
Krajský národní výbor zakáže lékárníku výkon povolání, nesplňuje-li podmínky výkonu svého povolání. Stejné opatření může učinit krajský národní výbor u lékárníka, který neplní povinnosti uložené mu zákonem o zdravotnických povoláních nebo předpisy vydanými podle něho.
§ 8.
O náhradách za výdaje, které vzniknou lékárníku převzetím povinností uložených mu podle zákona o zdravotnických povoláních a předpisů vydaných podle něho, platí předpisy o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, po případě předpisy o náhradách výdajů účastníkům školení.
§ 9.
Ustanovení §§ 5 až 8 se nevztahují na lékárníky branné moci, národní bezpečnosti a Sboru vězeňské stráže.
§ 10.
(1) Bližší úpravu výkonu povolání lékárníka, s…
