52/1966 Sb., Zákon o osobním vlastnictví k bytům, platné do 30.4.1994

Ve snaze rozšířit možnosti uspokojování bytových potřeb občanů, kteří si je chtějí řešit z vlastních prostředků, uzákoňuje se právo osobního vlastnictví k bytu v obytném domě.

Byt je v osobním vlastnictví občana za podmínek stanovených v tomto zákoně.

Byt může být ve vlastnictví občana, v podílovém spoluvlastnictví občanů nebo v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů.

V osobním vlastnictví může být jen jeden byt nebo rodinný domek.

Práva a povinnosti spoluvlastníků bytu se řídí ustanoveními občanského zákoníku o podílovém nebo bezpodílovém spoluvlastnictví.

Velikost bytu, který může být v osobním vlastnictví, se řídí zákonnými ustanoveními o rodinném domku.

(1) V domě s byty v osobním vlastnictví (dále jen „dům“), mohou být i místnosti nesloužící k bydlení, zejména garáže, ateliéry a jiné místnosti, které slouží k osobní potřebě.

(2) Místnosti nesloužící k bydlení, které jsou v domě postaveném občany (§ 12,13), nesmí výměrou přesahovat jednu třetinu podlahové plochy bytů. Toto omezení se nevztahuje na společné části domu uvedené v § 13 odst. 1 písm. c).

(3) Vlastníkem (spoluvlastníkem) těchto místností může být jen vlastník bytu v témže domě.

(1) Vlastník bytu má právo užívat byt, společné části domu a pozemku pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti. Má právo nastěhovat se do bytu; jestliže bytu neužívá, má právo do něho nastěhovat své ženaté (vdané) děti nebo své rodiče.

(2) Vlastník bytu má právo povinnost zúčastňovat se na správě domu a jako spoluvlastník na rozhodování o společných částech domu a pozemku, zejména o způsobu jejich údržby a oprav.

(3) Vlastníci mají stejné hlasovací právo; rozhoduje většina hlasů. Jde-li však o důležité rozhodnutí, mohou se přehlasovaní vlastníci obrátit na soud a navrhnout změnu rozhodnutí.

(4) Spoluvlastníci bytu mají vůči vlastníkům ostatních bytů spolu jeden hlas.

(1) Vlastník bytu může byt nebo jeho část přenechat k obývání jinému občanu.

(2) Na užívání bytu přenechaného k obývání jinému občanu se přiměřeně vztahují ustanovení § 153 až 158, § 160 až 186 a 189 občanského zákoníku s výjimkou ustanovení § 184 písm. a) občanského zákoníku a s výjimkou ustanovení týkajících se družstevního bytu.

(3) Občan, kterému byl byt přenechán k obývání, se zúčastňuje na správě domu návrhy na způsob udržování, na provádění oprav, popřípadě na zlepšení společných částí domu a pozemku.

(1) Vlastník může místnost nesloužící k bydlení přenechat k užívání jinému.

(2) Na užívání místnosti nesloužící k bydlení přenechanému jinému se přiměřeně vztahují ustanovení § 155 odst. 2, § 156 až 183, § 184 písm. b) a d), § 185 písm. b), § 188, 189, 196 a § 197 odst. 2 občanského zákoníku. Ustanovení o společném užívání bytu manžely nelze však použít, jde-li o místnost sloužící k výkonu povolání jen jednoho manžela.