č. 62/1949 Zb.
ZÁKON
ze dne 23. února 1949
o minimálních veřejných odpočivných (zaopatřovacích) platech a o změně některých ustanovení, upravujících pensijní nároky a vstup do výslužby, jakož i o některých výhodách pro státní zaměstnance.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
§ 1.
(1) Příjemcům pravidelných veřejných odpočivných (zaopatřovacích) platů (dále jen „příjemci“), u nichž nedosahují jejich celkové platy, pokud jde
a) o příjemce svobodného, ovdovělého, rozvedeného, rozloučeného ročních .......... 8 400 Kčs,
b) o příjemce žijícího ve společné domácnosti s manželkou (družkou) ročních ..... 12.600 Kčs,
c) o sirotka (§ 9 odst. 1 zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 z r. 1920 Sb., o změně některých ustanovení, upravujících pensijní nároky a vstup do výslužby jakož i o některých výhodách pro státní zaměstnance a obdobné předpisy), jemuž přísluší výchovné, ročních ........ 6000 Kčs, zvýší se s účinností od 1. října 1948 jejich platy na výše uvedené částky.
(2) Za podmínek stanovených pro přiznání výchovného zvýší se sirotčí pense na částku uvedenou v odstavci 1, písm. c) též sirotkům po státních obecních (městských) a obvodních lékařích, na něž se vztahují zákon ze dne 24. června 1926, č. 105 Sb., o platových poměrech státních obecních (městských) a obvodních lékařů, a vládní nařízení ze dne 17. března 1927, č. 23 Sb., o úpravě platových poměrů státních obecních (městských) a obvodních lékařů.
§ 2.
(1)
Celkovými odpočivnými (zaopatřovacími) platy podle § 1 se rozumějí jak základní odpočivné (zaopatřovací) platy, tak i jejich veškeré příslušenství vyjímajíc:
a) přídavky za zranění a válečné přídavky,
b) u příjemců platů uvedených v § 1, písm. a) a b) výchovné a zvláštní přídavek podle § 2, odst. 1 písm. d) zákona ze dne 13. prosince 1945, č. 159 Sb., o zvláštním přídavku státním a některým jiným veřejným zaměstnancům, jakož i poživatelům státních odpočivných (zaopatřovacích) platů, ve znění zákona ze dne 2. dubna 1947, č. 69 Sb.
(2) Příspěvky na výchovu se k vdovské pensi (zaopatřovacímu požitku družky) nepřipočítávají.
§ 3.
(1) Příjemcům pravidelných veřejných odpočivných (zaopatřovacích) platů, u nichž úhrn těchto platů (§ 2) nedosahuje částky 72 000 Kčs ročně a kteří jsou trvale tak bezmocni, že potřebují ošetření a obsluhy jinou osobou, lze zvýšiti na jejich žádost s účinností od 1. října 1948 jejich platy nejvýše o částku 8400 Kčs ročně. Důchod sirotčí lze zvýšiti pro bezmocnost až do sedmého roku věku.
(2) O žádosti podle odstavce 1 rozhoduje příslušný ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí.
§ 4.
Veřejnými odpočivnými (zaopatřovacími) platy podle ustanovení §§ 1 a 3 se rozumějí odpočivné (zaopatřovací) platy vyplácené z prostředků státních nebo z prostředků ústavů, podniků a fondů státních nebo státem spravovaných, z prostředků svazků lidové samosprávy, všeobecných veřejných nemocnic, školních obcí (újezdů) nebo veřejnoprávních korporací.
§ 5.
Ustanovení §§ 1 až 3 platí také
a) pro učitele, na něž se…
