dnes je 7.12.2022

Input:

76/1950 Sb., Vládní nařízení o odměně a náhradě hotových výloh stálých přísežných znalců a tlumočníků, platné do 31.8.1959

č. 76/1950 Zb.
[zrušené č. 47/1959 Zb.]
VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ
ze dne 6. června 1950
o odměně a náhradě hotových výloh stálých přísežných znalců a tlumočníků.
Vláda republiky Československé nařizuje podle § 12 zákona č. 167/1949 Sb., o stálých přísežných znalcích a tlumočnících:
§ 1.
(1) Předpisy tohoto nařízení platí pro stálé přísežné znalce (dále jen „znalce“) a stálé přísežné tlumočníky (dále jen „tlumočníky“).
(2) Přibral-li soud ke znaleckému (tlumočnickému) úkonu příležitostného znalce (tlumočníka), náleží tomuto odměna a náhrada hotových výloh rovněž podle tohoto nařízení.
§ 2.
(1) Výše odměny za znalecký úkon (znalečné) se řídí povahou odborných znalostí, jichž bylo třeba k provedení tohoto úkonu, a délkou pracovní doby, potřebné k jeho přípravě a k provedení.
(2) Výše odměny za tlumočnický úkon se řídí délkou pracovní doby, potřebné k jeho přípravě a k provedení, a tím, zda běží o ústní nebo písemný překlad z cizí řeči do češtiny (slovenštiny) nebo naopak.
(3) Podle zásad uvedených v odstavcích 1 a 2 stanoví sazby odměn znalců a tlumočníků ministerstvo spravedlnosti a vyhlásí je v příslušném úředním listě (§ 5 odst. 1 vládního nařízení č. 235/1949 Sb., o plánování a jiné tvorbě cen).
§ 3.
(1) Znalci náleží náhrada hotových výloh, které užitečně vynaložil na provedení znaleckého úkonu. Náhrada věcných nákladů náleží v obecné ceně užité nebo upotřebené věci.
(2) Náhrada cestovních výdajů, souvisících s provedením znaleckého (tlumočnického) úkonu, se poskytne přiměřeně podle předpisů o náhradách cestovních výdajů státních zaměstnanců, jejichž pracovní a platové poměry upravuje zákon č. 669/1950 Sb.
§ 4.
(1) Odměna a náhrady podle § 3 nepříslušejí za vadně nebo neodborně provedené úkony.
(2) Je-li jako znalec (tlumočník) činný orgán veřejné správy, nenáleží mu odměna, provedl-li znalecký (tlumočnický) úkon při plnění pracovních úkolů, které mu ukládá jeho úřad.
§ 5.
Nevyúčtoval-li znalec (tlumočník) v soudním řízení své nároky do konce řízení nebo ve lhůtě stanovené soudem, rozhodne o nich soud z úřední moci.
§ 6.
Byl-li znalec (tlumočník) činný na žádost strany, může strana i znalec (tlumočník) žádat, aby odměnu určil soud; rozhodne o tom v nesporném řízení obecný soud znalce (tlumočníka).
§ 7.
(1) Zrušuje se platnost, po případě použivatelnost všech předpisů, které odporují tomuto nařízení nebo upravují stejné věci.
(2) Toto nařízení nabude účinnosti 1.července 1950; provede je ministr spravedlivosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
 
Zápotocký v. r.
Dr. Rais v. r.