dnes je 16.4.2024

Input:

92/1964 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Úmluvě o volném moři

č. 92/1964 Zb.
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 6. května 1964
o Úmluvě o volném moři
Dne 29. dubna 1958 byla v Ženevě sjednána Úmluva o volném moři. Jménem Československé socialistické republiky byla Úmluva podepsána v New Yorku dne 30. října 1958. Při podpisu Úmluvy byla učiněna výhrada k článku 9 Úmluvy a připojeno prohlášení k ustanovením vymezujícím pojem pirátství.
S Úmluvou o volném moři vyslovila vláda souhlas dne 26. dubna 1961 a Národní shromáždění dne 26. června 1961. President republiky Úmluvu ratifikoval dne 13. července 1961.
Československá ratifikační listina k Úmluvě o volném moři byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů - depozitáře Úmluvy - dne 31. srpna 1961.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 34, odstavce 1 v platnost dne 30. září 1962 a tímto dnem vstoupila v platnost i pro Československou socialistickou republiku.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
 
David v. r.
 
ÚMLUVA O VOLNÉM MOŘI
Státy, které jsou stranami této Úmluvy,
přejíce si kodifikovat pravidla mezinárodního práva týkající se volného moře,
uznávajíce, že níže uvedená ustanovení, přijatá konferencí Organizace spojených národů o mořském právu konanou v Ženevě od 24. února do 27. dubna 1958, jsou ve své podstatě výrazem platných zásad mezinárodního práva,
dohodly se na těchto ustanoveních:
Článek 1
Pojem „volné moře“ se vztahuje na všechny části moře, které nejsou zahrnuty do pobřežních vod nebo do vnitrozemských vod některého státu.
Článek 2
Volné moře je otevřeno všem národům a žádný stát si nemůže platně přisvojovat právo podrobovat kteroukoliv jeho část své svrchovanosti. Svoboda volného moře se uplatňuje za podmínek stanovených těmito články a jinými pravidly mezinárodního práva. Zahrnuje pro pobřežní i vnitrozemské státy mimo jiné:
1. svobodu plavby;
2. svobodu rybolovu;
3. svobodu klást podmořské kabely a potrubí;
4. svobodu létat nad volným mořem.
Tyto svobody, stejně jako jiné svobody uznané obecnými zásadami mezinárodního práva, budou užívány všemi státy s rozumným ohledem na zájmy ostatních států při užívání svobody volného moře.
Článek 3
1. Aby mohly požívat svobody moře za stejných podmínek jako pobřežní státy, mají vnitrozemské státy mít volný přístup k moři. Za tím účelem poskytnou státy ležící mezi mořem a státem vnitrozemským po společné dohodě s ním a v souhlase s platnými mezinárodními úmluvami:
a) vnitrozemskému státu svobodný průjezd svým územím na základě reciprocity;
b) lodím plujícím pod vlajkou tohoto státu stejné zacházení jako vlastním lodím nebo lodím kteréhokoliv jiného státu, pokud jde o přístup do námořních přístavů a jejich používání.
2. Státy ležící mezi mořem a státem vnitrozemským budou řešit na základě společné dohody s ním a berouce v úvahu práva pobřežního nebo tranzitního státu a zvláštní podmínky vnitrozemského státu všechny otázky týkající se svobody tranzitu a rovného nakládání v přístavech v případě, že tyto státy již nejsou smluvními stranami platných mezinárodních úmluv.
Článek 4
Každý stát, ať pobřežní nebo vnitrozemský má právo, aby na volném moři pluly lodi pod jeho vlajkou.
Článek 5
1. Každý