95/1958 Sb., Vyhláška o Úmluvě mezi Československou republikou a Rumunskou lidovou republikou o spolupráci v sociálních otázkách se Závěrečným protokolem, platné do 29.2.2004

Dne 2. května 1957 byla v Praze sjednána Úmluva mezi Československou republikou a Rumunskou lidovou republikou o spolupráci v sociálních otázkách se Závěrečným protokolem.

Národní shromáždění projevilo s Úmluvou a Závěrečným protokolem souhlas dne 31. října 1957 a president republiky ji ratifikoval dne 7. února 1958. Ratifikační listiny byly vyměněny v Bukurešti dne 20. března 1958.

Podle svého článku 18 Úmluva spolu se Závěrečným protokolem nabyla účinnosti dne 20. března 1958.

České znění Úmluvy a Závěrečného protokolu se vyhlašuje v Příloze Sbírky zákonů¹⁾ .

Československá republika a Rumunská lidová republika, vedeny přáním upravit vzájemné styky v sociálních otázkách v duchu přátelství a spolupráce mezi oběma státy, rozhodly se uzavřít Úmluvu o spolupráci na tomto poli.

K tomuto účelu byli určeni zmocněnci:

za Československou republiku předseda Státního úřadu sociálního zabezpečení Evžen Erban,

za Rumunskou lidovou republiku náměstek ministra zdravotnictví a sociální péče Dr. Octavian Berlogea, kteří vyměnivše si plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě, dohodli se na těchto ustanoveních:

1. Smluvní strany spolupracují ve všech sociálních otázkách a na všech úsecích sociálního zabezpečení. Tato spolupráce slouží sociálnímu pokroku.

2. K tomuto cíli smluvní strany budou podporovat výměnu zkušeností na poli sociálního zabezpečení, jakož i spolupráci mezi úřady, institucemi, odborovými organizacemi a jinými příslušnými organizacemi.

3. Smluvní strany budou podporovat vzájemné návštěvy, organizované úřady, institucemi, odborovými organizacemi a jinými organizacemi, a to bude-li toho třeba, také poskytováním hmotných prostředků k tomuto účelu.

4. Smluvní strany budou vzájemně podporovat zajišťování zotavné a léčebné péče všeho druhu o děti, o mladiství a o pracující z jedné země do druhé, prováděné státem, odborovými organizacemi nebo jinými organizacemi, jakož i výměnu zkušeností o těchto otázkách.

5. Podrobnosti budou stanoveny dohodou mezi příslušnými ústředními orgány obou států.

6. Tato Úmluva upravuje zároveň vzájemné vztahy mezi smluvními stranami na poli sociálního pojištění (zabezpečení).

1. Občané jednoho ze států, pracující na území druhého státu, jakož i členové jejich rodin se posuzují z hlediska předpisů pracovního práva i sociálního pojištění (zabezpečení), zvláště při přiznávání práva na práci, jako vlastní občané, pokud se touto Úmluvou nestanoví jinak. Mají táž práva a povinnosti jako vlastní občané.

2. Stejná práva platí obdobně pro občany jednoho státu, kteří se přechodně zdržují…